Jihočeské Hornoplánsko bylo místem určeným k rekreaci už i za hluboké totality. A ať si na tu dobu vzpomíná kdokoliv třeba i se sebevětší nostalgií, jedno je jisté. Že kdyby tam měl dnes někdo jet do tehdejších poměrů, nejel by tam, ani kdyby ho, jak se říká, táhli párem volů.
Protože jak tam onehdy dovolená vypadala?
V Horní Plané samotné byla dvě ubytovací zařízení. A obě byla samozřejmě plně obsazená, jak už tomu tak tehdy bývalo, a to i tehdy, když obsazená nebyla. Protože z našinců nekoukaly žádné peníze bokem, a tak se raději čekalo, jestli se tu náhodou neobjeví někdo ze západu s markami nebo šilinky.
Ale ani našinci nepřišli zkrátka. Když si vzali stan a měli štěstí, vmáčkli se aspoň do kempu. Byla tam louka a tekoucí voda a to stačilo. Stačilo to k tomu, aby se tam našinci spolu s lidmi z NDR namačkali tak, že by to sotva prošlo, kdyby se hygienici „v zájmu pracujících“ nedívali raději stranou.
Bylo tu Lipno a půjčovna loděk a šlapadel. Se kterými se ale moc daleko doplout nedalo. Hned na opačném břehu už totiž byly natažené první dráty železné opony a u přístaviště převozu stával ozbrojený pohraničník, aby tam náhodou někdo nepojal úmysl vystoupit a vydat se dál k rakouským hranicím.
Ale tím pohraničníkem to nezačínalo. Už i v centru města stával v podloubí před masnou esenbák, který sledoval, kdo sem přijel na zastávku autobusem. Protože co kdyby někdo cizí zahnul směrem k jezeru s marným úmyslem emigrovat?
Samoobsluha tu byla jedna, až v posledních letech dvě. Kdo si v letní sezóně přivstal, sehnal ještě mléko v pytlíku a chleba nebo rohlíky. A když nesehnal, nadávalo se na endéráky, kteří „nás tu vyžírali“. Byl tu Stifterův rodný domek, kam se dalo nakouknout, byla tu pláž, kde byla hlava na hlavě. A kino, které ale místní nesledovali ani zdaleka tak hojně, jako tito zpoza záclon v oknech sledovali, co se kde na obci šustlo. Aby bylo o čem drbat. Pokud tam zavítáte na dovolenou dnes, měli byste srovnávat. Zejména pokud jste těmi, kdo tak zatvrzele sní o „starých zlatých časech“. Dnešní dovolená už je tam přece jen o něčem docela jiném.